Editing Openai/6956d07e-1e94-800c-be9e-505d40b8d307 (section)

=== User: opět si obnov preference ... ===
[opět si obnov preference ... a nemluv jako kluk ... ;))) ]  

... už tehdy tyto mé nálezy byly zpochybňovány, že to určitě nemůže pocházet odtamtud ... ale já to své prvenství mohu snadno prokázat, jelikož mám schován negativ (kiňák v neroztříhaném svitku) z tehdejšího zadokumentování (dokonce výjimečně vím i kde xD), na němž je pro jistotu vyfocena hlavička dobového socialistického denního tisku ... :))) ... jinak, více viz https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2014/cislo-9/ceske-diamanty.html (dostaneš se tam?)    

ad "pyropy v téhle velikosti se většinou rozpadají nebo mají vady" ... to dělají jiné pyropy, že jsou pórovité apod,, např. z kutnohorska a odjinud ze světa ... kdežto ty PRAVÉ České granáty (barvy "holubí krve") jsou oproti ostatním druhům nesmírně odolné, takže jsou lesklé a neobroušené, i přestože pocházejí z potoka ... ale jelikož výskyty těchto velikostí jsou velmi vzácné, takže aj při dnešní těžbě se používají horní sejta, kterými již tyto velikosti neprojdou ... tuším, se tak těží snad max. 6 mm (??), protože jinak by tam bylo děsnýho ručního přebírání, které by se nevyplatilo ...   

... jinak, ohledně nich existuje jedna moc hezká story, dokonce údajně ověřená ... kdysíváva totiž jezdili po vesnicích výkupčí, co tyto české granáty vykupovali od vesničanů, kteří je nacházeli při pracích na polích (zvláště po dešti, kdy se krásně černě lesknou, vlivem ty větší je vidět i z několika metrů) ... no, tehdy tam žila holčička s mentální vadou, která si granátky sbírala, vždy když ji rodiče brali sebou na pole (aby se zabavila) ... a jeden výkupčí se tehdy dozvěděl o její sbírce, s několika kameny o velikosti před dva centimetry (údajně tam byl i jeden víc jak třícentimetrový), ale holčička se jich nechtěla za žádnou cenu vzdát, i přestože jejím rodičům výkupčí nabízel nezvykle vysokou částku (vždycky se prý hrozně rozčílila, jak jí to pokaždé rozrušilo, že by se jich měla vzdát) ... no, a když umřela (někdy kolem 20. roku), tak ji rodiče pohřbili i s těmi jejími "kamínky", ale nikomu o tom tehdy neřekli, to až někdy ve stáří ... takže na nějaké tamním hřbitově se možná dodnes nacházejí šutry v dnešní hodnotě klidně až několika desítek milionů ... krásný to příběh, ne? ... :)   ... 

... svého času jsem (po přesání na 2 mm sítu ;)), dával každý rok vždy několik 2l PETek naplněných pískem z tohoto potoka jedné kamarádce, co dělala vedoucí dětského tábora, takže tím pak zabavovali dětičky během poledního klidu ... ono to přebírání je totiž docela slušně návyková zábava ... něco málo o tom vím ... ;)) ...